Ukradené Vánoce?!

Tak se nám blíží třetí neděle adventní a s ní se dá očekávat, že komentátoři hlavních i vedlejších médií se opět vytasí v posledních letech již v podstatě s ustáleným žánrem, který lze přiléhavě pojmenovat “vánoční fňuk”. Opět budou naříkat nad tím, jak se z Vánoc stala oslava nákupů a obžerství bez duchovního přesahu, jak je naše společnost bez hodnot, bez duchovnosti. Někteří rovnou řeknou na plnou hubu, že jsme málo náboženští a dají nám za vzor Polsko a jeho katolicismus, jakoby šlo o něco a priori dobrého a potřebného. Rozhodl jsem se už předem na tuhle očekávatelnou událost reagovat abych si četbou podobných řečí své Vánoce nekazil.

Co vlastně jsou Vánoce pro bezvěrce? Těžko říct. Hodně lidí v mém okolí toto období v roce prožívá celkem běžným způsobem, který lze rozdělit do několika fází:

1. Předvánoční shon. Otravné a vyčerpávající nákupy, davy lidí v obchodech, lámání si hlavy nad tím, koho čím obdarujeme, koho pozveme, s kým budeme, jestli někam pojedeme nebo budeme na Vánoce doma. Neznám nikoho, komu by se tato přípravná fáze líbila. Pokud ano, tak se svým přátelům a známým omlouvám, asi vás neznám až tak dobře. Jinými slovy, v drtivé většině se tato část příprav lidem nelíbí, připadá jim to otravné, nepříjemné a vysilující. Přesto to každý rok podnikají znova, i když by nemuseli.

1. Předvánoční úklid. Aby bylo na Vánoce všechno uklizeno, vyčištěno, tip ťop. Velice často tomu předchází řeči typu: “Letos na to kašlem, nemá to cenu, akorát se přitom pohádáme.” Avšak neznám nikoho, kdo by se na to fakt vykašlal. Nakonec, nejpozději na Štědrý den dopoledne, všem rupne v kouli a začnou šúrovat svá obydlí jak o život. Ona totiž nakonec nějaká návštěva může přijít a v tom případě není dobré ji hostit v nepořádku.

1. Samotný průběh svátků. Lidé se nakonec sejdou, pobudou spolu, obdarují se, mnohde se dodrží starobylé vánoční tradice a pověry ať už křesťanské, nebo pohanské, a ve výsledku je všem dobře, mnohde se lidé spolu vídají právě o Vánocích, protože na to je konečně čas. Pokud není člověk vyložený morous, nebo se nestane něco opravdu zlého, tak si z Vánoc odnáší dobré vzpomínky a je rád. Nakonec všechna ta dřina, spěch a únava za to stály. Nakonec jsou lidé spolu a jsou šťastní. Mají své pohodlí, dobrou náladu a své blízké kolem sebe, což je přesně ta nejpotřebnější věc v nejtemnějším a nejchmurnějším období roku.  

Myslím si, že ti, kdo píší a říkají, že se z Vánoc v moderní době vytratilo jejich kouzlo, případně, že jsou odduchovnělé a podobně, mají buď přehnaná očekávání a jsou zklamáni z toho že už to není tak úžasný čas, jako v době, když byli ještě dětmi, v jejichž očích a myslích může být cokoliv kouzelné. Potom se také naskýtá otázka, zda náhodou autoři vánočních fňuků nepíšou spíš, než o lidech obecně, sami o sobě, o své neschopnosti prožít Vánoce v prostém klidu a radosti, o své potřebě dělat z nich mystérium, magický fenomén, kdy dochází k nějaké interakci metafyzického nehmotného světa s fyzickým hmotným, ať už tím mají namysli doslovné narození Ježíše nebo jakýkoliv jeho výklad, případně filozofické zobecnění, bez kterého to pro ně prostě není ono. To že se lidé sejdou v nejtemnějším období roku, udělají si na sebe čas a dopřejí si to nejlepší, je pro ně totiž málo. Musí to být opleteno a okecáno nějakými duchovními žvásty, gesty a rituály, aby to takzvaně “mělo přesah” a nebyl jenom “materialismus a obžerství.”

Jistě, mnoho vánočních tradic má svoji krásu a svou poetiku, ať už jde o strojení a rozsvěcení vánočních stromů, stavění Betlémů, krájení jablíčka, polibek pod jmelím, lití olova, pouštění lodiček ze skořápek se svíčkami, zpívání koled (když už to teda musí být), či účast na půlnoční mši (když už mi teda přikládají hlaveň pistole k hlavě a přikazují mi tam jít). Ale všechny tyhle věci blednou a jejich důležitost je pramalá ve srovnání se skutečností, že jsem s těmi, které mám rád, že nám je dobře, že zase vidím ty, které jsem dlouho neviděl, že si můžeme povídat o tom, co jsme zažili, hrát spolu hry, vyrazit na výlet, nebo se jenom tak projít noční ulicí. To je pro mě o Vánocích mnohem cennější než všechny tradice, rituály a náboženské zvyky.

Vánoce v té či oné podobě tady byly dávno před křesťanstvím a myslím si, že ať už bylo v průběhu dějin dominantní jakékoliv náboženství, jejich pravý lidský smysl je stále tentýž - být spolu a mít se dobře v nejtemnějším období roku. Vánoce nepatří křesťanům ani jiným věřícím, nejsou jejich vlastnictvím. Žádné náboženství na ně nemá monopol. Vánoce mají své astronomické i obecně lidské zdůvodnění. Pokud na tento základ má někdo potřebu šroubovat fiktivní příběh o narození Ježíše, nebo třeba pořádat hody na oslavu boha Saturna, případně zapalovat stromy ověšené obětními dary a otroky ve snaze přimět slunce aby začalo více svítit a dny se začaly opět prodlužovat, budiž. Jejich základní smysl však zůstává pořád stejný a je úplně jedno, jaký náboženský nátěr je zrovna v módě.

Chápu, že pokud je někdo křesťan, stýská si nad tím, že jsou Vánoce v Česku málo křesťanské a že by se jemu osobně líbilo, kdyby více lidí v této zemi bylo křesťany a slavili tento svátek křesťanským způsobem, leč není tomu tak. Na druhé straně, pokud je někdo muslim, tak se mu nebude vůbec líbit skutečnost, že je tento svátek v této zemi slaven a byl by raději, kdyby tady lidé slavili Ramadán, aby se cítil lépe a víc “mezi svými”, leč není tomu tak.

A pokud jde o tolik omílanou a dokola ožvaněnou vulgární výtku, že “ateisti udělali z Vánoc konzum, materialismus a obžerství”, pro zastánce tohoto názoru mám otázku: Co je vám do toho, jak kdo slaví Vánoce? Co je vám, k*rva, do toho, kolik kdo utratí za jídlo a vánoční dárky? Pokud u vás doma máte pěkné křesťanské Vánoce, okej, mějte si je a užijte si to dle libosti, nikdo vás k nějakému obžerství a materialismu nenutí. A nikdo vám váš způsob trávení Vánoc nebere. Bylo by tedy fér, kdybyste se nemontovali do toho, jak se slaví Vánoce u jiných lidí.

Ostatně, to neustálé rozčarování nad tím, jak je z Vánoc obžerství a konzum, mně přijde už pěkně trapné. V celém západním světě nehledě na náboženskost té které země to tak prostě je. Ať dnes nebo ve středověku, lidé si vždycky chtěli dopřát na Vánoce to nejlepší. Rozdíl mezi středověkem a dnešní dobou je ovšem ten, že dnes se toho dá obstarat mnohem více a mnohem snadněji a laciněji než tehdy. A pochybuji o tom, že by středověká a raně novověká šlechta, měťanstvo a vyšší klérus vedli ve většině nějaké přísně asketické duchovně rozjímavé slavení Vánoc, když měli možnost obložit své stoly hojností toho nejlepšího, co mohly jejich majetky nabídnout. Rozdíl je jen v tom, že dnes si může prostý člověk na Vánoce dopřát do, co si dřív mohlo dopřát mnohem méně lidí tvořících vesměs společenskou elitu.

Takže tolik ke všemu tomu vánočnímu fňukání a bědování nad odduchovnělostí a materialismem Vánoc. Každý ať tyto svátky slaví prostě tak, jak dovede. Nevidím důvod proč do toho lidem žvanit, ať už z pozice věřícího mediálního komentátora, kněze či filozofa. Zbývá nám ještě nějaký ten týden či dva, než tento svátek opět nastane. Chtěl jsem se s tímto tématem vypořádat už teď, ať během nich mám klid a čas na své blízké. Všem vám přeji jejich příjemné prožití. Některým upřímně, některým jen formálně, aby se neřeklo. To je vše, beru roha.