Akirovo za každou cenu splněné proroctví

Poté, co ve věci Ezechielova proroctví o zkáze Týru byly vyslyšeny argumenty druhé strany, patří se, aby nezůstaly bez odpovědi. Na tento dialog mezi křesťanstvím a ateismem by byl Tomáš Halík jistě pyšný.

Pozn.: Všechny citace z Akirova článku jsou značeny modře.
Akirova reakce na můj článek o zkáze Týru si klade za cíl kromě vyvracení argumentů, které jsem předložil, zdůraznit to, že jsem osoba nízkých kvalit, nevzdělaný, inkompetentní v porozumění biblickému textu, předpojatý, ochotný ke lži a podobně. Zkrátka, Akira chce dokázat, že kromě toho, že se mýlím, jsem také úplný debil. Současně tak v podstatě implicitně vyzdvihuje sám sebe jako toho, kdo tomu rozumí, je v dané věci vzdělaný, pečlivě dohledává každý detail atd. Svou domnělou intelektuální převahu se dále snaží ukázat tím, že určité fráze píše v množném čísle (“Tak děkujeme za snahu..." nebo "co nám k tomu povíte" apod.), jako kdyby mluvil jménem nějaké skupiny, stál v čele zástupů těch spravedlivých, nebo něco podobného. Celá tahle ad hominem šaráda je zcela směšná a Akira si ji mohl ušetřit, protože mně od samotného začátku nejde o to ukázat, kdo z nás dvou je větší kanón, ale o to, zda Nebukadnezarova armáda v Ezechielově době dobyla nebo nedobyla město Týr.

Z Akirovy strany je to zbytečná a špinavá hra, zvláště pak přihlédneme-li ke skutečnosti, že tento člověk cituje práce a jména všemožných učenců a sám se schovává za přezdívkou. S dikcí horlivého středoškolského učitele mě častuje oslovením “milý Balabáne”, ale své vlastní jméno za své názory nepostaví. Svědčí to o jeho určité neschopnosti bavit se o dané věci bez hněvu a osobní zaujatosti. Takže, tolik rámcově k upocené snaze Akiry udělat ze mě blbce.  
Hned v úvodu jsem obviněn z plagiátorství. Zde bych Akiru chtěl odkázat na patřičné paragrafy autorského zákona, jak českého
http://zakony.centrum.cz/autorsky-zakon/cast-1-hlava-1-dil-4tak amerického
https://en.wikipedia.org/wiki/Fair_useJsem přesvědčen, že článek, který jsem zveřejnil, odpovídá podmínkám volného užití autorského díla, ale především vzhledem k jeho původu, že je v souladu s americkou Fair Use Policy. Navíc hned v úvodu otevřeně přiznávám, že práce Davida E. Matsona posloužila jako základ pro daný článek a uvádím odkaz na jeho původní text. Nic si nepřivlastňuji, naopak přiznávám, že pracuji s poznatky někoho jiného, odkazuji na jeho text, aby se čtenář mohl sám přesvědčit, a nečiním tak s cílem se finančně či jinak hmotně obohatit.   
Nehodlám zabíhat do všech jednotlivostí, neboť - jak Akira předvedl - je jasné, že pro jakékoliv tvrzení v dané věci není problém najít něčí práci, která ho potvrdí. Takže se zaměřím na ty Akirovy argumenty, které považuji za nejpodstatnější.

"Cituji:„Pokud jde o osídlení na pevnině, šlo o kolonie ostrovního Týru, či přidružená sídla, nikoliv o vlastní Týr.“

Omyl. Podle tradice obyvatel existovalo město (pozn.: Starý Týr) na pevnině ještě předtím, než bylo jakékoliv město na ostrově. Pobřežní bylo první osídlené, následně až ostrovní."

Podle tradice KTERÝCH obyvatel? Akira totiž o pár odstavců dál uvádí:
"Pravda: Když Alexandr Makedonský dobyl Týr. V pouličních bojích přišlo o život několik stovek makedonských vojáků. Všichni mužští obyvatelé města byli za trest pobiti a posledních dva tisíce přeživších bylo ukřižováno na pobřeží. Zbylých 30 tisíc žen a dětí bylo prodáno do otroctví."

Skutečně je na místě se ptát, o čí tradici jde, protože jestliže se proroctví splnilo a původní Týřané byli buď povražděni nebo odvlečeni do otroctví a Týr tak fakticky přestal existovat, potom je na místě otázka, o čí tradici jde a kdo ji udržoval až do dnešní doby?
"Balabán si dokonce zcela vymýšlí a vnucující otázkou tvrdí, že pobřeží nebylo vůbec chráněné..."

Netvrdím, že pobřeží nebylo vůbec chráněné, nýbrž že: hradby + moře = lepší opevnění, než pouze hradby.

Akira citací nejrůznějších prací a autorů usiluje o to dokázat, že původní město Týr bylo na pevnině, že ostrov byl pouze přístav. V tomto svém počínání mimoděk uvádí názorovou rozrůzněnost citovaných pramenů, některé zdroje tvrdí že šlo o dvojměstí, jiné, že šlo o pevninské město s ostrovním přístavem, některé pevninské město nazývají Ušu, jiné Starý Týr. Jak je vidět, prostor pro interpretaci je celkem velký a zdroje se různí.
Vzápětí sám připouští, že ostrov byl pro Týr symbolem, pod kterým toto město ostatní lidé jinde znali. Připouští, že zde bylo náboženské a administrativní centrum. Připočtěme k tomu dva přístavy a s nimi spojenou infrastrukturu. Potom však obrátí a začne tvrdit, že hlavní část města byla na pevnině, protože tam žila většina obyvatel.

"Zeman zase sídlí na Pražském hradě, a? Tak jako má Praha několik městských částí, které jsou součástí jednoho městského celku - i když samostatného, stejně tak Týr má několik městských částí na pobřeží, které jsou součástí jedné a téže samostatné městské sféry."

A dále
"Autor nerozumí psanému textu. Označení "hlavní část" na pevnině ve významu populačním, ekonomickém a hospodářském. Takovou část lze skutku považovat za hlavní, i když řídící centrum vychází z ostrovní části."
Povšimněte si, že neříká, že čeští prezidenti sídlí na Pražském hradě. Ale sídlí tam Zeman, proslulý svým alkoholismem a hrubiánstvím. Akirova narážka s cílem snížit význam historického centra Prahy a vlastně každé centrální části jakéhokoliv města. Tam sídlí akorát tak Zeman. Hlavní část Prahy totiž není ani Hrad, ani Staré město, ani Malá Strana, vy malověrní, ale Praha 11, ve významu populačním, ekonomickém a hospodářském.   
Hlavní částí například dnešní Bratislavy by podle této logiky bylo sídliště Petržalka, ve významu populačním, ekonomickém a hospodářském.

Akira si takto buduje prostor pro svoji pointu. V prvním kroku označí Týr za dvojměstí, v druhém sníží symbolický i faktický význam jeho centra a v třetím kroku naopak vyzdvihne důležitost a nepostradatelnost jeho periferie, kterou označí za “hlavní část”.

Takto upravená verze Týru je pak vhodně připravená na výkon toho, co bylo prorokováno: Přitáhne Nebukadnezarova armáda, dobude a vyplení město na pobřeží - hlavní část - tím se splní proroctví - a potom z nějakého důvodu dalších 13 let obléhá tu “méně hlavní část” na ostrově. Tu, která je symbolem města, kde sídlí vládce, kde je chrám patrona města, kde sídlí aristokracie, armáda a loďstvo.

Jeden by si řekl, že město je dobyto tehdy, když je zlikvidován odpor ve všech jeho klíčových bodech, a jeho vládce donucen ke kapitulaci. Němci za 2. světové války nikdy nedobyli Stalingrad, protože nikdy nezlomili odpor jeho obránců, ačkoliv ovládali většinu jeho území a zredukovali celé město na hromadu trosek. Na druhé straně Rusové v témže konfliktu považovali Berlín za dobytý, až když byl zlomen odpor v jeho administrativním centru, a byly obsazeny budovy říšského kancléřství a říšského sněmu.
Podle Akiry je však takové uvažování chybné, protože:

"Nikde v celé 26. kapitole není uvedeno, že by Nebukadnezar měl dobýt celý Týr. Naopak výrok:„přivedu na tebe mnohé proárody, jako když moře přivádí svá vlnobití." - ukazuje na etapy, které postihnou Týr. V čele první etapy zkázy Týru právě figuruje babylonský král Nebukadnezar. Tyto národy se neomezují jen na Nebukadnezara, ale i na jiné národy přicházející od jiných starověkých velmocí (např. Řecko)." 

Stejně jako tam nikde není napsáno že Nebukadnezar přitom bude popíjet caffé latté oděn v saténovém župánku. Bez ohledu na to, co v textu není uvedeno, dobový kontext proroctví hovoří jasně: Týřané porušili dohody s Judskem a radovali se z dobytí Jeruzaléma. Na to Ezechiel reaguje tím, že je za to Bůh potrestá - Nebukadnezar dobude a zničí Týr. Je to bezprostřední trest za konkrétní přestupek. Dalo by se to parafrázovat ve smyslu: “Bavíte se dobře? Jenom počkejte, vyžerete si to až do dna.”

Výklad pasáže o mnohých pronárodech, že se jedná o různé říše v průběhu věků, redukuje proroctví na vágní výrok: “V budoucnu vaše město někdo dobude a zničí”. Je totiž nad slunce jasné, že Týr díky své strategické poloze bude v hledáčku každé velmoci, která bude chtít ovládnout syropalestinskou oblast, jak se to dělo celá staletí před Ezechielem i po něm.   
"Vzdal se (myšlen Týr, pozn. aut.) a přijal Babylónskou správu, což lze také považovat za strategické dobytí. Je třeba opustit primitivní materiální představu, která vykresluje dobývání jako nějaké tupé ničení každé postavené cihly a trámu. I takový Babylon byl dobyt Peršany pod vedením Kýra, přesto se jeho mohutným hradbám a opevnění nestal ani škrábanec. Dobytí může být tedy otázka i diplomacie. Ale to Balabán zjevně nechápe."

Ano, takže na jedné straně máme Ezechiele, který vyhrožuje Týru, že bude holou skálou, místem kde se suší sítě, že nebude nikdy obýván, že zanikne navěky.
Na druhé straně máme Akiru který si podle potřeby změní význam slova dobýt. Nejsem to já, nýbrž Ezechiel, kdo píše o zboření města a smetení jeho trosek do moře. A tento akt se podle Akirova uvažování dá klidně vyložit i tak, že se město vzdá obléhajícímu vojsku a jakéhokoliv ničení či smetení do moře zůstane ušetřeno.
Jde o hru se slovy a já nehodlám přistupovat na sémantickou debatu o tom, že se význam toho kterého slova dá pozměnit podle potřeb toho kterého mluvčího. V takovém případě by používání jazyka, jakožto nástroje komunikace pozbývalo jakéhokoliv smyslu. Mluvčí téhož jazyka by si totiž jednoduše přestali rozumět.
Myslím, že poměrně ostrý kontrast mezi těmito pozicemi - násilným obsazením a diplomaticky vyjednanou kapitulací - celkem jasně vykresluje, co všechno jsou bibličtí apologéti schopní udělat, jen aby nemuseli uznat, že názor oponenta nemusí být za každou cenu špatný.
Tolik k Týru jako takovému. Teď bych chtěl zodpovědět Akirův pejorativně položený dotaz, který zní:

"Když si založíme osadu na ruinách slavného města Kartága, téhož jména, lze považovat nově vzniklou osadu za vybudované/obnovené město Kartágo? Na to by měl bez vytáček pan Balabán zcela srozumitelně odpovědět. Protože zde se ukáže, zda buď jeho argumenty jsou obstojné nebo se rozsypou jako domeček z karet.Co nám k tomu odpovíte, milý Balabáne? Lze považovat nově vzniklou osadu za vybudované město Kartágo nebo nelze? Ano nebo ne??"

Jestliže si na ruinách města Kartága založíme nové město téhož jména, plynou z toho 2 věci:
1) Nové město sdílí se starým tutéž lokalitu a z ní plynoucí geografické, klimatické a částečně i hospodářské podmínky. Jsou určité důvody, proč se lidské osídlení vyskytuje v určitých lokalitách častěji (pobřežní zátoky, nížiny, dolní toky a ústí řek) než v jiných (hory, pouště, tundra, tajga, ledová pustina)
2) Nové město sdílí se starým jméno. Ti, kdo ho takto pojmenovali, tak dávají na srozuměnou, že se hlásí k odkazu předchozího města.
Z tohoto pohledu lze takové sídlo považovat za obnovené. Lidské osídlení bylo obnoveno. Na místě, kde dříve stálo centrum obchodu, řemesel a společenského života, opět stojí centrum obchodu, řemesel a společenského života.
Je pochopitelné, že nepůjde přesně o totéž město. Ale to přece není případ ani měst s kontinuálním osídlením. Tak například, lze považovat město Eboracum za totéž město jako Eoforwic a to za totéž město jako Jórvík a ten za totéž město jako York v severní Anglii? V každém období vypadalo jinak a žilo v něm v různých dobách různé obyvatelstvo. A přece mají všechna tato města něco společného: místo, kde se nacházejí a z něj vyplývající strategický a ekonomický význam, a fakt že jsou centrem hospodářského a společenského života.

Podobně jako když uvažujeme o Yorku římském, anglosaském, dánském a anglickém, můžeme uvažovat o Kartágu starém, Kartágu vypleněném a Kartágu obnoveném. Každé město je tak v podstatě mnoho různých měst na tomtéž místě v různých dobách.
Co říci závěrem... Jestliže se odborníci v dané oblasti různí v názorech, co byl nebo nebyl Týr, kde přesně se rozkládal, kde bylo jeho centrum apod. připouštím, že jsem měl svůj názor prezentovat v méně rezolutním duchu a méně agresivním tónem. Nicméně, ani po přečtení a zvážení Akirovy reakce nemám důvod jej měnit.
Akira se mýlí v tom, že na počátku mého uvažování stojí předsevzetí, že za každou cenu dokážu, že se Ezechiel mýlil. Nikoliv. Je to závěr, ke kterému jsem dospěl po racionálním zvážení argumentů i těch, kteří tvrdí, že se proroctví splnilo, včetně argumentů Akirových.
Ezechielovo proroctví bych považoval za splněné, kdyby se vskutku stalo to, co bylo prorokováno, tedy, že by Nebukadnezar Týr skutečně vyplenil a na jeho místě by dlouhou dobu (dejme tomu několik století potom) bylo roztroušeno jen pár rybářských osad. To se však nesplnilo. Proto proroctví považuju za nesplněné.
Protože můj světonázor nezávisí na nutnosti brát ohled na pravdivost biblického textu, nevidím důvod souhlasit s názorem, že se dané proroctví splnilo tím, že Týr vyplenil Alexandr nebo Mamlúci nebo kdo jiný, nebo že byla vypleněna pevninská část, která byla takzvaně “hlavní částí”, což je, jak jsem už uvedl, argument dosti vratký.
Pokud Akira tvrdí, že takový výklad je jediný správný a jako jediný dává celému proroctví “dobrý smysl”, pouze tím dává najevo, že jedině takový výklad je ochotný přijmout, protože podporuje předem stanovený axiom: Bible je pravdivá. Každý výklad, který by tento axiom nepodpořil, je nutné smést ze stolu. Proč? No protože, když není pravdivá v této věci, nemusí být pravdivá ani v jiných, teologicky podstatnějších věcech, například vzkříšení Ježíše Krista, či dogmatu o dědičném hříchu. Jedna vybouraná cihla má potenciál zbořit celou pevnost víry, tak pečlivě vytvořenou a udržovanou. Proto je nutné se o každou jednu cihlu rvát do krve i za cenu logických a lingvistických veletočů.
Rozdíl mezi mým a Akirovým uvažováním tkví v tom, že já nevycházím z axiomu, že Bible je za všech okolností pravdivá (když ne doslovně tak aspoň v nějakém přeneseném významu; prostě nějak pravdivá vždycky je). Pro mě je to pouze jeden z mnoha pramenů, pomocí kterých se dá určitý výsek blízkovýchodních dějin zkoumat, nikoliv autorita, kterou se všechno poměřuje. Můj světonázor na ní nezávisí a proto nemám problém přijmout fakt, že se v něčem mýlí. Akira, jak se zdá, ten problém má.
Toto je Cesta nevěřícího, cesta ateisty.
Jsem taky na youtube a na facebooku.