Hra s penězi
Kdy jste naposledy udělali něco, co vás nestálo peníze? Já jsem si třeba včera šel zaběhat do lesa. Pokud pominu, že něco stojí boty na běhání a nějaké sportovní oblečení, tak přímo samotná aktivita běhu v lese mě nestála ani korunu. A třeba je to špatně, třeba bych měl platit tomu, komu ten les patří, za to, že mu tam běhám po cestě.
Když v ruce držím tisícikorunovou bankovku, je to zvláštní pocit, že teď něco můžu. Můžu jít a něco si koupit. Sama o sobě je mi k ničemu. Když ji zapálím, abych si třeba zahřál ruce, moc tepla z toho nebude. Když ji hodím do nádrže od auta, neujede ani metr. Když ji sním, tak se mi v lepším případě nic nestane, v tom horším se asi pogrcám. Jinými slovy, sama o sobě tahle tisícikorunová bankovka žádné zvláštní schopnosti nemá. Je to papír, na kterém je natištěno číslo. Zvláštní schopnost téhle věci dává až víra lidí, že má nějakou stanovenou cenu, která odpovídá zhruba patnácti litrům točeného piva, dvaceti osmi litrům motorové nafty, nebo dvaceti dvěma hamburgerům u stánku.
A to mě současně znepokojuje. Hodnota peněz je pouze věcí nějaké dohody a nějaké důvěry. Je to vlastně hra. Předstírejme, že tenhle kousek papíru má tuhle hodnotu a použijme ho k tomu, abychom si usnadnili směnu zboží a služeb. Předstírejme, že číslo, které moje banka má ve svých počítačích vedeno pod názvem stav bankovního účtu, má moc se přeměňovat na zboží a služby. Já to předstírám, moje banka to předstírá, provozovatelé obchodů, ve kterých nakupuji to předstírají. Je to navlas stejné, jako když jsme si jako děti na dvorku hráli na obchod. Dohodli jsme se, že jako peníze použijeme osikové listy. Pro naši malou ekonomiku, která nepřesahovala hranice dětského hřiště, fungovalo toto platidlo dobře, s jednou výhodou. Když byl někdo na mizině, stačilo zaběhnout pod osiku a sebrat si nějaké další peníze. A hlavní výhodou této hry bylo, že ať už někdo nakoupil nebo prodal cokoliv, hra nakonec večer skončila a šlo se domů.
To ovšem není případ hry s tzv. skutečnými penězi. Ano, říkám takzvanými, protože podle mého názoru nejsou o nic víc skutečné než ty osikové listy se kterými jsme si jako děti hrály na obchod. Tahle hra má jiné rozměry. Množstvím peněz je poměřována hodnota člověka a jeho postavení ve společnosti. Je jím také poměřováno postavení celých národů a států. Je to hra, ze které nelze odejít domů. Je to hra, kde se rozhoduje o tom, kdo bude žít a kdo zemře, kdo bude nasycen a kdo bude hladovět, kdo bude žít v míru a kdo ve válce. Ale naprosto obludná je ta skutečnost, že to je pořád hra. Hovoří se o hráčích na trhu, hráčích světové ekonomiky, že obchod má svoje pravidla hry, jak dobře rozehrát svůj podnik, jak uhrát dobrý výsledek při nějakém obchodním jednání a podobně. Přitom znovu podotýkám, že v této hře nejde o nic menšího než o život v dostatku nebo živoření v chudobě, v konečném důsledku o přežití nebo smrt. Je to ovšem hra, na kterou lidé nemají až takový problém přistoupit, jednak proto, že nemají důvod nevěřit schopnostem peněz a jednak také proto, že zatím ani nemají jinou možnost, jak vlastně žít, než podle pravidel této hry.
Když ale naproti tomu řeknu, že život vězňů v osvětimském koncentráku byl hra, kdy každý z hráčů se snažil co nejlépe obstát v konkurenci ostatních vězňů, urvat si pro sebe větší kus chleba, dostat se k fyzicky méně náročné práci a dělat všechno pro to, aby přežil do dalšího dne, zatímco ti méně šťastní, kteří měli horší strategii, horší marketing, horší management, nebo horší PR, umírali hlady, či byli ubiti některým z dozorců, případně byli posláni do plynové komory, zní to odporně a hrůzně.
Rovněž bude obludné označovat jako hru činnost, kdy se dvě armády střetnou na bitevním poli a rozvinou proti sobě vojenské operace, během kterých zahynou tisíce lidí, jsou ničena města, objevují se nemoci a hladomor. Říct o válce, že to je hra, je taky celkem zrůdné. Ale i válka funguje na podobných principech jako obchod. K jejímu vedení potřebujete kvalitní management, totiž systém velení, účinnou strategii, kvalitní PR, aby vaše armáda měla podporu od veřejnosti a větší motivaci k boji, kvalitní vybavení schopné nepříteli způsobit velké škody. Některé armády motivují své jednotky k boji tak, že je nutí ke vzájemnému soupeření, a ony jsou pak efektivnější v přímém boji s konkurencí, totiž s nepřítelem.
Nicméně, u obchodu a ekonomiky to až tak nevadí, a to i přesto, že tato hra s penězi má přímý vliv na chod společnosti a určité druhy obchodních aktivit mohou mít a mají na území určitého státu a národa stejný účinek jako strategické bombardování. Určité druhy obchodních transakcí budou mít a mají na člověka stejný účinek jako kulka do hlavy. A je to zcela v souladu s pravidly hry. Co na tom, že v některých zemích je více volných bytů, než kolik v nich je lidí bez domova. Co na tom, že je v určitých částech světa hladomor, i když je na světě dostatek potravin pro všechny? Je to v souladu s pravidly hry s čísly v počítačích a kousky papíru. A tato pravidla se musí dodržovat i za cenu zmarněných životů, chudoby a smrti jednotlivých hráčů. Není žádná osika, pod kterou by si člověk sebral další listy. A co je horší, z tohoto hřiště se nedá odejít. Neotevře se okno, nevykloní se maminka a nezavolá vás domů. Není totiž žádné doma a není žádné „já už nehraju.“ Ne, tahle hra na obchod nikdy nekončí.
Moje otázka ale je: musí to takhle být? Copak nedokážeme vymyslet nic lepšího než hru s penězi? To nám skutečně musí jít o život, a musíme si dělat starosti a obavy, soupeřit, bojovat a ubližovat si, abychom byli schopní něco vytvářet a vážit si toho co máme? To opravdu nemáme na víc?
Lukáš Balabán
Nezasloužený Hilton pro imigranty
Tak mi zase ve facebookovém feedu přistálo video, které je buď zlovolné, nebo až k pláči blbé. Sází totiž na lety ověřenou, starou dobrou lidskou závist.
Lukáš Balabán
Jan Krýzl se vrací
Jenom telegraficky: Slusni lide stop. Brno stop. Vylezli na podium, stop. kontroverzni hra, stop. Urazene nabozenske citeni stop.
Lukáš Balabán
Jan Hus očima nevěřícího
Ano, je to s křížkem po funuse. Zamyšlení nad Janem Husem a jeho významem pro ateistu, či prostě jen člověka nábožensky lhostejného.
Lukáš Balabán
Saúdská nedotknutelnost
K posledním tahanicím ohledně Konvičkovy demonstrace před Saaudskoarabskou ambasádou. Ve smyslu "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu hájit vaše právo to říkat."
Lukáš Balabán
Koncert pro Matku Terezu
Recenze nedávného koncertu Lucie Sulovské s názvem Kopnout si do Matky Terezy, souladného s katolickou rétorikou, ovšem ingorujícího některé zásadní otázky v celé věci.
Lukáš Balabán
Jak jsem prohrál
Dnes bych se chtěl zamyslet nad internetovými diskusemi, spory a hádkami. V jedné z nich jsem včera prohrál na celé čáře.
Lukáš Balabán
Červený hadr na Čínu
Vládce mocné Říše středu navštívil naši zapadlou zemičku. Bylo z toho haló na všechny strany. Všichni se z toho mohli zfamfrnit.
Lukáš Balabán
Bývalí věřící jsou šiřitelé nenávisti
Ex-muslimové v jak v Česku, tak ve světě, mají dost často tvrdý chleba. Dokud o svém svědectví mlčí a nikde se s ním moc neukazují, všechno je v poho. Když o tom veřejně hovořit začnou, hned je oheň na střeše.
Lukáš Balabán
Akirovo za každou cenu splněné proroctví
Poté, co ve věci Ezechielova proroctví o zkáze Týru byly vyslyšeny argumenty druhé strany, patří se, aby nezůstaly bez odpovědi. Na tento dialog mezi křesťanstvím a ateismem by byl Tomáš Halík jistě pyšný.
Lukáš Balabán
Balabánovo nesplněné proroctví - Thel Thomas Akira
Proroctví o Týru podruhé. Budiž vyslyšeny i argumenty druhé strany. Akira mě vyzval ke zveřejnění jeho článku v reakci na můj předchozí, mám-li odvahu. Protože mám zájem o dialog, zveřejňuji jeho článek, bez úprav.
Lukáš Balabán
Ezechielovo nesplněné proroctví
Starozákonní prorok Ezechiel v záchvatu zuřivosti nad tím, že Babyloňané dobyli Judsko, prorokoval, že bude zničeno fénické přístavní město Týr. Toto proroctví, jak se později ukázalo, byl absolutní propadák.
Lukáš Balabán
Tady je Babišovo
Babiš je Pán. Babiš je Vítěz! Babišluja! Sláva na výsostech Babišovi. Ať každé koleno poklekne a každý jazyk vyzná, že Andrej Babiš je Pán.
Lukáš Balabán
Ještě k těm uprchlíkům
V jednom ze svých videí na youtube jsem umírněné věřící jakéhokoliv náboženství přirovnal k četě uklízečů, jejichž dějinnou úlohou je věčné uklízení nepořádku, napáchaného jejich radikálními souvěrci.
Lukáš Balabán
Kdo koho vlastně pronásleduje?
I když jste to vy, kdo pronásleduje a diskriminuje, vždycky je důležité, abyste se prezentovali jako ti, kdo jsou pronásledovaní. Katolická církev tak již činí nějakých 1600 let a zatím se jí to pořád vyplácí.
Lukáš Balabán
Deset vředů na tváři ateismu
Buďme spravedliví. Celou dobu tady ryju do křesťanství potažmo náboženství obecně a i když jsem to nikde neuvedl, jistě se najdou čtenáři, kteří nabyli dojmu, že považuji ateismus za apriori dobrý a že ateista = lepší než věřící.
Lukáš Balabán
Dvanáct hořkých faktů o křesťanství
Není všechno takové, jak se zprvu může zdát. A o tom je i dnešní výčet nelichotivých věcí o křesťanství, které vám křesťané z pochopitelných příčin neřeknou.
Lukáš Balabán
Pomáhat až do roztrhání těla?
Nový příliv uprchlíků, či chcete-li “uprchlíků”, do jižních zemí EU opět vyvolal debatu o tom, jak se k tomuto problému postavit. A opět, jak už to tak chodí, zde máme názory “ode zdi ke zdi”.
Lukáš Balabán
Ježíš nikdy neexistoval I.
První část v sérii článků týkajících se problému existence Ježíše jakožto historické osoby. Název série je provokativní záměrně. Jako celkové shrnutí situace, jaká nyní panuje mezi historicisty a myticisty informoval poměrně výstižně Kenneth Humphreys. Jeho myšlenky jsem vzal, předžvýkal, přeložil a doplnil poznámky, a zde je:
Lukáš Balabán
Kašlu na rácio, jedu metafyziku!
"Já už kašlu na rácio," říká mi kamarád, "Já už teďka jedu jenom metafyziku." Když jsem tento výrok zaslechl poprvé, celkem mě to pobavilo. Ovšem, když se nad tím zamyslíme trochu do hloubky, je to výrok se kterým by v podstatě souhlasilo mnoho lidí a mnoho se jich podle něj chová. Vždyť už reformátor Martin Luther nazval rozum děvkou ďáblovou, které je třeba se zbavit, protože "ve věcech duchovních nikdy na pomoc nepřijde." A nejen ve věcech duchovních.
Lukáš Balabán
Pro koho vysílá ČRo Vltava?
Česká rádia se ve většině nedají poslouchat. Není mi jasné, která parta feťáků pervitinu, kokainu nebo jiných stimulačních drog vymyslela současný formát, nicméně, ten formát samotný je důvodem, proč si rádio pouštím jen málokdy a je to škoda, protože rádio je podle mého názoru skvělá věc, pokud se dělá pořádně.
předchozí | 1 2 3 4 | další |
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1468x