Lži kreacionismu 3: Lidská interpretace = absolutní pravda

Další díl série esejí od Arona Ra v českém překladu, z cyklu Základní lži kreacionismu, tentokráte na téma Lidská interpretace = absolutní pravda.

GEORGE HARRISON, KYTARISTA z Beatles byl Bhaktí Hinduista. Věřil v osobního boha a říkal, že když člověk zpívá mantry s upřímným zaujetím, Pán Krišna se mu viditelně zjeví a bude k němu promlouvat slyšitelným hlasem. Mnoho pohanů je podobně přesvědčeno, že se také setkávají se svými božstvy. Například jeden texaský milovník koček tvrdí, že začal uctívat Bast poté, co se tato egyptská bohyně za dramatických okolností zjevila a osobně si ho zvolila za svého následovníka. Čínské náboženství je slepenec konfuciánství, taoismu, buddhismu, polyteismu a uctívání předků. Věřící v této směsi tradic jsou schopní dosahovat výjimečných činů víry a mnoho z nich tvrdí, že přímo komunikují se svými bohy a duchy. Všichni tito věřící a také někteří buddhisté hovoří o duchovním znovuzrození poté, co přijali některé z božstev do svého života. Každé náboženství se chlubí množstvím zázraků a proroctví ve snaze dokázat, že zrovna ono je tou nejpravdivější vírou. Takže není žádným překvapením, že i křesťanství tvrdí podobné věci o své verzi boha. Žádné náboženství se v tomto ohledu příliš neliší od ostatních. Ale ať už se s nimi děje cokoliv, když lidé tvrdí, že se jim zjevil bůh, obvykle to znamená, že se rozhodli propagovat své zaujaté a neopodstatněné názory, jako kdyby byli inspirováni božskou mocí. Takže to neznamená že nějaký "jediný pravý bůh" skutečně vede všechny tyto lidi způsobem, jakým oni tvrdí že je on/ona/ono/oni vede/vedou.

 Pokud nějaký bůh existuje a shodou okolností je to jeden z výše jmenovaných, pak jistě každý osvícený a vizionářský svatý člověk z jakéhokoliv národa či kmene by měl být schopen tuto skutečnost cítit, pokud lidé vůbec mohou cítit tyto věci. Jejich písaři by pak vyráběli spisy snažící se dát tomu nějaký smysl, ať už by takové pokusy byly jakkoliv chabé. Možná poroto existuje tolik různých náboženství, protože žádný člověk nemůže poznat skutečný stav boha. Může existovat pouze jediná pravda a pouze její jediná verze. Nicméně namísto toho, aby se k sobě hledači této pravdy přibližovali, náboženství se naopak neustále rozpadají a navzájem se od sebe neustále více vzdalují a vytvářejí čím dál rozdělenější frakce se svými exkluzivními vírami, a tak zde existuje tolik nepravdivých interpretací, kolik je lidí, kteří tvrdí, že zrovna oni mají "absolutní pravdu", což nás přivádí k třetí základní lži kreacionismu, totiž k tvrzení, že jakékoliv lidské chápaní různých vnitřně si odporujících a protiřečících věr by mohlo - nebo i mělo - být považováno za neomylné či bezchybně přesné.

Ve skutečnosti ovšem neexistuje nic jako "absolutní pravda". Všechno v mezích lidského chápaní obsahuje určitou míru chybnosti a všechno, co lidé považují za pravdivé, je pravdivé pouze do určité míry. Každý se nevyhnutelně v něčem někde mýlí. Nevíme všechno o všem. Nevíme všechno o čemkoliv! A to, co víme, není úplně vše, ani to nevíme do všech podrobností. Čestný člověk toto připustí. Každý, kdo tvrdí, že zná absolutní pravdu není čestný, zvláště ne, když tvrdí, že ví o věcech, ve které se dá pouze věřit. I kdyby se lidem opravdu zjevovaly skutečně vševědoucí bytosti, pořád by musely být přefiltrovány a interpretovány slabší myslí ovlivněnou našimi limitacemi a chybnými dojmy, stejně jako jazykovými a kulturními bariérami.

Nikdy v historii se nestalo že by lidští zpravodajové či kronikáři podali nějaké úplné, bezchybné a perfektně přesné sdělení, zvláštěpak pokud zde existuje takové citové zaujetí, jaké nalezneme v jádru každé větší posvátné knihy. Všechny tyto knihy byly sepsány mnoho dekád či století poté, co se zmiňované události měly odehrát a hovoří o mnoha situacích, jimž prostě nikdo nemohl být svědkem. Některé z nich, jako například Bhagavad Gíta a velká část Tóry, byly původně napsány jako poezie, takže nemůže jít o doslovný záznam konverzací, pokud dané postavy skutečně nehovořily ve verších. Mezi tyto příběhy patří také nemožné absurdity (např. Matouš 27,52), které nemohou být doloženy ani interními, natož pak externími záznamy. Bez ohledu na to, kolik svědků je údajně vidělo, či kolik historiků by o nich mělo vědět, jediným zdrojem pro kteroukoli z biblických báchorek je jen Bible samotná. 

Archeologie nade vší pochybnost nepotvrzuje žádný z těchto příběhů. Místo toho máme mnoho starších verzí, mnoho z nich má původ v nepřeberném množství polyteistických mýtů, z nichž některé byly zapsány samotnými předchůdci biblických autorů. Ti zřejmě zplodili všechny původní ale vzájemně ještě nepropojené prvky, které byly následně "smíchány" do bájí, které známe jako Genesis. Tyto příběhy mohou být interpretovány velmi rozdílně podle toho, kdo je čte.

Někteří lidé tvrdí, že Bible ve skutečnosti nehovoří o věcech, o kterých se dá dokázat, že v ní opravdu jsou, zatímco jiní jsou přesvědčeni, že Bible jasně vypráví o věcech, o kterých v ní ve skutečnosti není ani zmínka. Tak například myšlenka, že před vyhnáním z ráje neexistovala smrt. To Bible netvrdí. Ve skutečnosti říká, že smrt "před pádem" existovala, protože Adam a Eva museli pozřít a strávit živé buňky, aby přežili, což je samotná definice toho, co to znamená být živočichem. Jediný způsob, jak toho docílit, bylo jezení ovoce ze stromu věčného života, což si přímo protiřečí s kreacionistickou interpretací, protože by tam ten strom jinak nemusel vůbec být, kdyby první lidé věčný život již měli. Je to naprosto zřejmá metafora představující volbu, nejspíše mezi nevinností a zodpovědností. To však je také jen interpretace. Ale je jasné, že nešlo o skutečný listnatý strom!

Na nikajském koncilu se shromáždili teologové ze všech koutů Římské říše ve snaze interpretovat, co znamenají jejich posvátná písma, spíš než co říkají. Jedním z ústředních bodů v této disputaci byl spor, zda Ježíš byl tím, kým říkal, že byl, nebo zda byl místo toho tajně bohem (Skutky 7,55; Izajáš 43,11; Matouš 26,64). Ti, kteří se snažili odstranit kontradikce mezi Starým a Novým zákonem si zřejmě vypůjčili koncept trojičního boha a avatarů od hinduistů. V Bhagavad Gítě Pán Krišna říká, že je stvořitelem světa, bohem v lidském těle a avatarem Višnuovým. Jenomže v evangeliích, které jsou jediným dokumentem údajně obsahujícím Ježíšova vlastní slova, Ježíš nikde nic takového nenaznačuje. Ježíš udělal jen to, co před ním udělal Achnaton (egyptský faraon, známý také jako Amenhotep IV., pozn. překl). Označil se za jediného proroka slunečního boha. V jednom místě Ježíš říká, že on je ten, který je s bohem. Ale dále vysvětluje, že tím má na mysli svůj účel a že každý z nás se může také stát tím, kdo je s bohem jako on, a že můžeme vykonat ještě větší zázraky než on. Nicméně, v celé Bibli, bez ohledu na to, co dalšího o sobě tvrdil, Ježíš sám sebe popisuje jako odděleného a podřízeného bohu známému jako El/Alláh/Abba/Jahve. A říká že bůh Abrahámův, ten, který přinesl potopu světa, byl někdo jiný než Ježíš, zná věci, které Ježíš nezná, umí dělat věci, které Ježíš nedovede a dělal věci, které Ježíš nedělal, nýbrž u nich byl pouze svědkem, jako například stvoření světa. Ježíš také hovoří o bohu ve třetí osobě a k bohu ve druhé osobě a v jedné scéně bůh hovoří o Ježíši ve třetí osobě (Matouš 3, 16-17), když ho představuje Židům jako svého syna. Následně se objevuje duch svatý a vede Ježíše někam, kde to Ježíš předtím neznal (Matouš 4,1). Nic z toho by nebylo, kdyby Ježíš byl avatarem, či bohem v lidském těle, protože v tom případě by Ježíš, bůh a duch svatý sdíleli stejné znalosti, moc, identitu a postavení v čase a prostoru. Takže je celkem jasné, že Ježíš nepovažoval sebe za boha, kterého jak on, tak i další Židé uctívali.   

Když bylo formulováno nikajské vyznání víry, proběhlo hlasování o Ježíšově identitě a božství. I tato věc byla předmětem interpretace! Ti, kdo říkali, že Ježíš byl božím prorokem, ale nikoliv stejné podstaty jako bůh, ve volbě prohráli a byli vykázáni, aby se zamezilo jejich vlivu na formující se křesťanství. Nějakou dobu se obě strany navzájem obviňovaly z hereze.

Když se Bible vykládá doslovně, pak je jasné, že její autoři věřili, že svět je plochá deska, nad kterou se měla klenout křišťálová klenba. V té době to byl běžný názor u všech okolních národů. Ale byl stejně špatný. Bibličtí autoři očividně nevěděli nic o skutečném stavu tohoto světa či o světech mimo tento, zatímco my víme, co se nachází za hranicemi zemské atmosféry. To, co víme, dokazuje, že nad nebeskou klebou se nenachází voda (Genesis 1, 6-7) a že klenba s okny, ze kterých tato voda prší (Genesis 7, 11), tam také není.

Někteří Peršané si v té době mysleli, že bůh Mithras měl hvězdy přišité na vnitřní straně svého pláště, kterým zakrýval nebeskou klenbu, aby nastala noc. Ale my víme, že noc není závěs pokrývající nebeskou klenbu (Žalm 104,2; Izajáš 40,2). Víme také, že hvězdy nejsou zavěšeny "vysoko" na nebeské klenbě (Izajáš 48,13; Jób 22,12), protože žádná klenba neexistuje, a hvězdy jsou tak daleko od našeho drobného světa, že pojem "výška" nedává smysl a je nepoužitelný. Hvězdy jsou příliš daleko na to, aby by byly odfouknnuty bouří (Nehmajáš 15, 34-35) a nemohou být ničím svrženy z oblohy. Také jsme dokázali že nebeská klenba nemá žádné základy (2. Samuelova 22, 8), stejně jako je nemá země (Jób 38, 4-6). Neexistují žádné pilíře, které by držely Zemi nad hlubinou (1. Samuelova 2,8), protože žádná hlubina neexistuje. Vnější prostor kolem Země není plný vody! (Genesis 1,2) Víme také, co leží mimo zemské gravitační pole, což dokazuje, že nemůže nastat sled dní a nocí bez slunce bez toho, aniž by se země přestala konstantně pohybovat kolem slunce (Genesis 1, 13-14; Žalm 104, 5). Víme také, že slunce nemůže v poledne zůstat stát (Ámos 8, 9) a že pohyb slunce a měsíce po obloze nelze zastavit (Jozue 10, 12-13). Víme také, co se nachází mimo naši sluneční soustavu, a to dokazuje, že hvězdy nemohou spadnout z oblohy (Matouš 24, 29) a i kdyby se to stalo, nemůžeme po nich šlapat (Daniel 8, 10), protože jsou miliony kilometrů velké. V tomto světle se představa, že by skupina hvězd měla vědomou mysl a rozhodla se napadnout člověka (Soudců 5, 20), jeví jako pošetilá. Víme také, co se nachází mimo naši galaxii, což dokazuje, že nikdo nemůže "zapečetit hvězdy" (Jób 9, 7). Víme také, že Země se svojí fiktivní nebeskou klenbou není starší než "světla na obloze" (Genesis 1, 17-19) a že hvězdy nebyly záměrně "nastaveny" tak, aby osvětlovaly Zemi, protože Země se v žádném ohledu nenachází ani ve středu, ani na počátku vesmíru (Genesis 1, 1). Způsob, jakým Bible popisuje Zemi ve vztahu k okolnímu vesmíru, je chybný a ví se to už tisíce let.

Mnoho kreacionistů tvrdí, že není možné pochopit nebo uvěřit Bibli, pokud ji člověk nečte "s pomocí ducha svatého". Jinými slovy, musíte předpokládat, že je pravdivá, než ji začnete číst, a musíte ji prosívat přes síto víry protože bez této pomůcky není její obsah přesvědčivý ani náhodou. Pokud to nedává smysl, musíte sami sebe přesvědčit, že jí asi nemusíte rozumět pořádně a prostě tomu zkusíte tak nějak věřit. Toto je přesně ten důvod proč je kreacionistická víra považována za dogmatickou. A je to také důkaz na základě vlastního připuštění, že i doslovné čtení musí být "interpretováno". Takže samotná povaha biblického textu je taková, že nemůže být bezchybný nebo "absolutně pravdivý". 

Původní video zde: