Lži kreacionismu 7: evoluce je náhodná

Pokračujeme v sérii českých překladů esejí z cyklu Základní lži kreacionismu od ateistického vloggera Arona Ra. Sedmá část je reakcí na tvrzení "evoluce je náhodná". Odkaz na původní video na konci článku.

“Věříš v osud, Neo?" 

“Ne.” 

“Proč ne?”  

“Protože se mi nelíbí myšlenka, že nejsem pánem svého života."

Někteří lidé jsou toho názoru, že je paradoxní věřit v proroctví a současně ve svobodnou vůli, protože tyto dvě věci nemohou koexistovat. Pokud by nějaký cestovatel časem šel do minulosti a provedl v ní jakoukoliv změnu, může tím dramaticky ovlivnit přítomnost. Všechno, co se děje v přítomnosti, ovlivňuje budoucnost takovým způsobem, že ji žádný prorok či věštec nemůže předpovědět. Minulé události můžeme zkoumat, protože se už jednou staly, jsou pevně dané, a nemohou se změnit. Jediný způsob, jakým bychom mohli vidět do budoucnosti, by byl, kdybychom už také byli pevně dáni a nemohli se změnit.

“Všechno už je dané a ty to nemůžeš změnit.”

Některá náboženství však věří, že všechno, co se kdy stane a všechna naše rozhodnutí jsou řízena osudy, jako kdybychom byly pouhými filmovými postavami a někdo by dopředu věděl, jak film skončí.

“Nikdy jsem neviděl nic, co by mě přesvědčilo, že existuje všemocná síla, co řídí všechno. Neexistuje žádné mystické energetické pole, které řídí můj osud.”

Představte si, že jste ztratili klíče, jdete kvůli tomu pozdě do práce a v době, kdy už obvykle nejste doma, vám zazvoní telefon. Volají vám z rádia, jde o soutěž. Stačí zodpovědět jednu celkem obtížnou otázku a vyhráváte cenu. Otázka, kterou vám položí, se týká něčeho, co jste se včera dozvěděli od kamaráda. Takže, vyhráváte dovolenou, o které jste vždycky snili. Právě na ní potkáte úžasného člověka, který se do vás zamiluje a zcela změní směřování vašeho života. Možná je to jenom šťastná náhoda, něco, co se může stát jednou za život jednomu člověku z milionu. Většina teistů však řekne, že to takhle chtěl bůh, který uspořádal všechny dílčí události, aby vedly k tomuto výsledku.

"Říkej tomu třeba osud, štěstí, karma. Já věřím,  že se všechno děje z nějakého důvodu."

Věřící vám řeknou, že když vašeho bratra vyautovali v baseballu, vaše dcera trpí obsedantně kompulzivní poruchou a váš syn je postižen chronickou, potenciálně i smrtelnou nemocí, že to vše je součástí jednoho božího plánu. Když malé děti přijdou o matku při tragické nehodě, která všechny poznamená na celý život, pak bůh chtěl, aby se to tak stalo. Nezáleží na tom, co se děje, nebo jak se to děje, bůh tak chce a jen bůh ví proč.

“Bylo to tak, protože to tak mělo být.”

“Neexistují žádné náhody.”

"Protože náhoda znamená, že není koho vinit.”

Nikdy vám neřeknou, jak tyhle věci bůh připravuje. Tak promyšlená příprava je v naší realitě nemožná. To je také jeden z důvodů, proč jsou bůh a věda dvě zcela oddělená témata, která do sebe navzájem nezasahují. Přesto však kreacionisté říkají, jak to bůh nemohl udělat. Kreacionisté se od mainstreamových křesťanů liší v tom, že omezují boží moc, když trvají na tom, že nad jedním přírodním elementem, totiž evolucí, nemá moc. Jejich černobílý pohled dovoluje dva extrémy: buď bůh nemůže při tvoření používat přírodní procesy, nebo přirozeně-tvořivé systémy nemohou být ovládány bohem, což se nějakým způsobem považuje za důkaz proti bohu.

"Jde o to, že ať se stalo cokoliv, stalo se to z nějakého důvodu."

"Stvoření je 100% vědecký důkaz, že existuje stvořitel. Nemůžete mít stvoření bez stvořitele."

Myslí si, že vědci věří, že jednoduché prvky se náhodou spojily do extrémně složitých funkčních konfigurací.  

“A to vyžaduje mnohem více víry než věřit v Ježíše, Buddhu nebo Alláha, myslet si, že se to "náhodou" takhle stalo."

Kreacionisté říkají, že evoluce je náhodná. Ale evolucionisté s tím nesouhlasí bez ohledu na to, jestli věří v boha nebo ne.  

"Někdy je pro člověka těžké při studiu ucha nebo oka připustit, že se to stalo náhodou."

"Promiňte. Řekl jste "náhodou"?"

"Ano."

"Jak to myslíte, "náhodou"?"  

"Že se oko vytvořilo nějak samo od sebe."

"A kdo to tvrdí?"

"No, nějací evolucionisté to tvrdí."

"Z těch, které znám, ani jeden jediný!"

"Opravdu?"  

"Opravdu."  

Evoluce závisí na mutacích, které se zdají být náhodné. Každá hromadící se mutace se může stát významným faktorem, jakmile se střetne s dynamikou prostředí, ve kterém organismus žije. Tento přírodní výběr není náhodný, je deterministický. Tohle připouští celá řada kreacionistů. A jak již ukázaly některé počítačové modely, přírodní výběr může i předčit záměrný lidský design. Ve skutečnosti může být přírodní výběr tak deterministický, že často vede k inovacím, které někteří lidé považují za inteligentní design a i racionalisté ho popisují jako modifikaci pro zamýšlený přínos.

Ať už je záměrně vedený nebo ne, jistě zde existuje systém nějakého designu. Jenomže v podstatě není třeba, aby se ho účastnil nějaký zřejmý záměr nebo inteligence, protože zatímco naše běžná intuice směruje k představě nadřazené entity, která uplatňuje svou autoritu vůči těm podřazeným, nový vědní obor, totiž studium "vznikající složitosti" používá počítače k pozorování mnoha vzorců v přírodě, které "vznikají" zespoda vzhůru a jsou řízeny a konstruovány množstvím spletitých a navzájem spřízněných nejnižších komponent, které spolupracují, každá podle sady relativně jednoduchých pravidel.

 “Za předpokladu, že svět je vystavěn na pravidlech.”

Výzkum vznikající složitosti je nový obor, který odkrývá mnoho způsobů, jakými může z nepořádku vzniknout řád a chaos může také dosáhnout rovnováhy, což ilustruje, že původ života je stejně chemický, jako je matematický.

“Tvůj život je suma zbytku nevyvážené rovnice, která je přirozenou součástí matrixu.”

Bez ohledu na to, o jakém předmětu či oboru hovoříme, cokoliv, co je pravidelně analyzováno, či revidováno, přirozeně spěje k větší složitosti, spolu s pokračováním těchto procesů. Víme, že tlaky prostředí na populační genetiku nejsou výjimkou. Už předtím, než se objevily počítače, jsme již věděli, že přírodní výběr může - a často se to děje - dosahovat výsledků, které vypadají jako experimenty ve stylu pokus-omyl, včetně prvků zdánlivě záměrného jemného vyladění.

Nicméně, pro implikace zřejmého designu nikdy neexistuje žádná známka nějakého zamýšleného cíle nebo konečného produktu, ani náznak neomylnosti na straně designéra. Naopak, víme o tolika druzích různých chyb, že i kdyby existoval nějaký nadpřirozený architekt a používal zázračné nástroje místo těch přírodních, pak by se zdálo, že tato bytost je buď slepá, nebo neschopná, nebo že jde o celé týmy tvůrců pracující v oddělených pracovištích, která mezi sebou vzájemně soupeří.

Přírodní výběr dokonce napodobuje experimenty lidských tvůrců, když objeví nové technologie. Například, když první lidé dosáhli řízeného létání, vyskytlo se nepřeberné množství úžasně podnětných návrhů a všechny se snažily ustanovit standard toho, co to je letadlo. Nakonec se zaměřili na jeden standardizovaný vzor a od ostatních bylo postupně upouštěno, zatímco tento funkční zůstal. Občas se objevují významná vylepšení, ale už nejde o tak divoce odlišné varianty jako v případě prvních létajících strojů, jako tomu bylo v počátcích letectví.

Podobná věc se udála, když se život vyvinul na mnohobuněčnou úroveň v Ediakarské éře, někdy před 600 miliony let. Oproti kreacionistickým tvrzením o tom máme důkazy jak fosilní, tak genetické a stejně tak máme i kompletní fosilie prekambrijských předchůdců v pozdějších řádech. První mnohobuněční živočichové neměli žádné kostry, orgány, či systémy smyslového vnímání. Jakmile se prvotní jednoduché formy začaly vyvíjet, během následujících 160 milionů let byly oceány planktonu a mořských hub proměněny "explozí" nových forem života, která byla ještě dramatičtější, než když o 70 milionů let později začal život expandovat z vody na souš. Objevilo se také více kmenů organismů než kolik jich existuje dnes. Mnoho z nich bylo tak bizarních, že dosud nevíme, co si o nich myslet; ve srovnání s tím, co přežilo dodnes, byly zcela jiné. Následně, jako tomu bylo s prvními návrhy letadel a automobilů, jakmile byly všechny možnosti prozkoumány, ty funkčnější pokračovaly v diverzifikaci, zatímco ty méně funkční postupně vyhynuly.

Pro každý typ prostředí existuje "dokonalý tvar", speciálně účinná forma, která, jakmile je jí dosaženo, už nemusí být příliš modifikována, pokud se prostředí nezmění, nebo se ten živočich nepřesune do jiného prostředí. Tak například tvar těla a funkce, jakou má dnes v přírodě krokodýl, již byly použity několika vyhynutými předchůdci, včetně pravěkých obojživelníků nebo předchůdců dnešních velryb. Tvar těla, jaký má dnes žralok, se už vyskytoval u kostnatých ryb, ichtyosaurů, delfínů a dokonce i u mezozoických krokodýlů, kteří se přesunuli na otevřené moře. Roli, jakou má dnes lev, již zastávalo mnoho předchůdců od vačnatců přes dinosaury až po savcovité "plazy", kteří žili před dinosaury. Takže některé styly mohou být preferovány podmínkami, které jim umožní stát se klasickými motivy.

"Život si vždycky najde cestu."

"Najednou jsem měl ten pocit, že všechno se vším souvisí."

Cokoliv, nebo všechno se zdá být výsledkem řetězce neřízených, náhodných událostí, že? Nebo ne?  

"Nejsme tady náhodou. Nevěřím na náhodu."

Teističtí evolucionisté chápou, že s rostoucím poznáním efektů, jaké mají evoluční principy v biologii, objevujeme a vyrábíme mnoho nových léčiv, či léčebných metod. A přece, pokud proběhne operace, kdy je někomu zachráněn život, i s vědomím že přirozené vysvětlení je to správné, věřící stejně dávají kredit za celou věc bohu a nikoliv zručným chirurgům, kteří používají to nejmodernější vybavení a průlomové vynálezy. Takže nezáleží na tom, jak moc nesouvislý nebo náhodný může nějaký sled událostí být. Ti, kdo věří v osud, budou stále tvrdit:

“Nevidím náhodu, vidím prozřetelnost.”

“Neexistují náhody, Delio... pouze iluze náhod.”

Většina křesťanů by řekla, že  evoluce je jednou z božích tvořivých metod. Naproti tomu kreacionisté tuto možnost odmítají hned ze startu, protože jejich problém není otázka pravosti jejich boha, ale pravdivosti jejich dogmat. Ta ale v každém případě být pravdivá nemohou. I kdyby se současné koncepty evoluce zítra ukázaly jako chybné, biblický kreacionismus by se kvůli tomu pravdivým nestal, protože jeho chybnost a nedostatek vědeckého přínosu už byly dokázány mnohokrát, mnoha způsoby. Ale pochopitelně, věřící tohle nikdy nepřipustí.

“Popírání je nejpředvídatelnější lidská reakce.”

Mnoho lidí - nejen kreacionisté, ale vlastně většina lidí - si myslí, že pokud bytí není řízeno "tajemným způsobem" pro náš prospěch, pak život nemá žádný účel. A protože kreacionisté berou evoluci jako něco, co vyvrací účel, ve který se oni rozhodli věřit, pak říkají, že evoluce musí být bez designu, prostě proto, protože je přirozená. Samozřejmě, že pokud existuje něco jako nadpřirozená prozřetelnost, pak všechny tyto zdánlivě neřízené evoluční postupy byly předem dány.

“Věřím, že tady máme být. Je to náš osud.”

Původní video: