O psu, vlku, kávě a zlatých komunistech

"Zlatí komunisti!" říká hlasitě starší pán v nažehleném károvaném saku při pohledu na ceny kávy na ceduli stánku, kde prodávám. Jejich výše u něj kromě tohoto výroku vyvolala i znechucené odfrknutí. Dal si záležet na tom, abych vše dobře viděl a slyšel.

Poté pokračuje v chůzi sem a tam po přilehlé autobusové zastávce. Chodí v elipsách a osmičkách. Občas se znovu přiblíží ke stánku s kávou. Snad proto, aby se ujistil, že ceny kávy, kterou prodávám, jsou opravdu tak vysoké a že komunisté tenkrát za starých časů byli opravdu tak zlatí.

Připravuju si, co mu řeknu, pro případ, že by ho snad napadlo dát se se mnou do řeči.

Pane, tuším, co mi chcete říct. Něco jako "Mladý muži," ovšem, paternalismus vždy a všude, já jsem ten starší, ten chytřejší, ten lepší než ty, ty jeden vochcápku, ty hajzlíku, ty nulo, "Vy jste nežil tehdy, když jsem žil já, vy jste neviděl to, co já, vy nemáte páru, jak to tenkrát bylo a vůbec, jste spoluzodpovědný za to, jak je nám dneska všem špatně a jak je všude bordel a cikáni a zloději, vrazi a nehorázně drahé kafe, co se tady opovažujete prodávat." S něčím takovým jste chtěl vyrukovat, žejo? A máte v pár věcech pravdu.

Nežil jsem tehdy, když jediná káva, která se dala koupit byla nějaká standard směs za 24, - Kčs  (100g pražené kávy, cena z r. 1989,zdroj: zakomunistu.cz. Při tehdejší střední mzdě 3000 Kčs v přepočtu na dnešní peníze to je 168 Kč, přičemž 125g čerstvě pražené brazilské arabiky, kterou nabízíme k prodeji, stojí  105 Kč) a ten, kdo by si chtěl otevřít vlastní podnik a pražit vlastní kávu, byl automaticky vykořisťovatel, vrah, zloděj a třídní nepřítel. Nežil jsem tehdy.

Žiju dnes, mám dvě práce, abych se vůbec nějak protloukl a nepotřebuju poslouchat, že komunisté byli zlatí a že vám naše káva připadá drahá. Jedna věc, kterou vám ti vaši zlatí hoši neřekli, je že pokud se mají věci dělat pořádně, mají svoji cenu. (Je hořkou ironií, že výrok podobného významu zazněl v reklamě na kávu Jihlavanka která, přiznejme si to, mezi kávová esa rozhodně nepatří. Řadím ji mezi kávové devítky, možná desítky.)

Jasně, byla by paráda, kdybychom mohli financovat náš podnik z dotací, abychom vám mohli dát kapučo za 15 korun, nebo 10, nebo 5, nebo třeba zadáčo. A co takhle, kdyby bylo zdarma úplně všechno? To by bylo teprve bájo. To byste asi překousl úplně všechno, že? Co na tom že lidi nemůžou podnikat, studovat, cestovat, sdělovat veřejně své názory, psát knihy, hrát hudbu, že vládnoucí parta jsou neschopní senilní pošetilci, v horším případě zloději a podvodníci, kterým projde úplně všechno. Jsou to totiž lidi, kteří vás krmí, živí, šatí, dali vám práci, auto, bydlení, vzdělání... přece nebudete plivat do ruky, která vás živí. Místo toho se budete lísat k jejich nohám jako pes a štěkat na všechny, kdo poukáží na jejich zločiny, omyly, podvody a nemorální chování.

Jenomže, pane, tohle už není doba věrných psů. Dnes je doba, kdy přežívá ten, kdo se chová víc jako vlk. Homo homini lupus. S věrností vůči své smečce, s určitou minimální mírou solidarity vůči svému druhu, přiměřenou dávkou bezohlednosti a krutosti, a především schopností se o sebe postarat. Já tuhle hru nevymyslel a štve mě úplně stejně jako vás. Nicméně si myslím, že je pořád lepší být vlkem než psem. Pořád je lepší mít v sobě určitou divokost a dravost, než pro samou věrnost nechat na sobě páchat bezpráví a nečinně přihlížet tomu, jak se děje na jiných, případně si na něj taky štěknout ve stylu "Dobře ti tak!"

Dnešní doba už není pro psy. Nezavinil jsem to, ale když už tomu tak je, beru to na vědomí a káva na stánku není za pět, ale za čtyřicet korun. Berte, nebo nechte ležet.

A on nechává ležet. Vzpomíná na své zlaté komunisty, na časy, kdy ještě měl pána, k jehož noze se mohl přivinout. A já tady vyju dál. Espresso nebo capuccino? Jednoduché nebo dvojité? Dvojité je silnější, ano. Ano, máme svoji směs, je to 100% arabica. Klasické espresso je 30 ml kávy. Ano, není to moc, ale můžu vám tam přidat vodu. Mléko máte tady. Já vám také. Mějte se hezky, nashledanouuuuuuuu…