Není, ani kdybyste se všichni postavili na hlavu. Není, ani když to zopakujete stokrát, tisíckrát nebo 10^46 krát. Není. A hned vám řeknu proč.
Protože,
ateismus je absence víry v boha. Je to život bez víry v boha, či bohy. To samo ovšem nevylučuje víru v “něco vyššího”, v nadpřirozeno, v nějaký druh transcendentní skutečnosti, kolektivní nadvědomí nebo něco jiného, co je podobně jako koncept boha racionálně neprůkazné, nicméně nejedná se o boha - tedy, antropomorfní neviditelnou všemocnou a vševědoucí sentientní bytost,
zatímco
komunismus je politická ideologie hlásající a požadující společné vlastnictví a odmítající třídní rozdíly mezi lidmi.
Není to to samé. Ano, existují komunisté, kteří jsou současně ateisté. Jsou však i komunisté, kteří jsou věřící. Nevím, jak to dokážou skloubit, ale jsou. Ovšem existují ateisté, kteří komunisty nejsou a v případě ateistů mé generace a mladších většina z nich komunisté nejsou.
Je naprosto sprostá a špinavá lež, že ideologie nacismu byla jakkoliv ateistická. Nebyla, a ten kdo to tvrdí je buď troll nebo člověk, který neví, co to nacismus byl.
Ano, je pravda, že ateismus byl jedním z atributů komunismu, když Karl Marx nazval náboženství opiem lidu, nicméně, jak je již napsáno výše, hlavním ideologickým cílem komunismu je beztřídní společnost a společné vlastnictví. Tomuto cíli je v komunismu vše podřízeno, takže jestliže ve společnosti existuje nějaký jev, který je s touto ideologií nesouladný, případně s ní soupeří - což je v případě náboženství nasnadě - je jasné, že vůči němu bude tato ideologie antagonistická.
Nicméně světonázor, ke kterému mají současní ateisté ve většině nejblíže, se zpravidla nazývá sekulární humanismus .
Humanismus jak již samo pojmenování napovídá, je myšlenkový směr, který uznává hodnotu každého člověka, klade důraz na univerzální lidství, solidaritu všech lidí, a staví se tak proti různým partikularismům kulturním, rasovým, jazykovým, národním nebo náboženským.
Tohle je ve zkratce můj humanistický postoj:
Svět kolem sebe a svůj život považuji za nekonečně cenný, protože to je jediný svět a jediný život o kterých jistě vím, že je mám. A pokud si toto uvědomuji, pak je mi jasné že bych měl jednat a chovat se k ostatním lidem tak, jak chci, aby se oni chovali ke mně, protože stejně jako já, i oni si uvědomují cennost svého života a tohoto světa.
Tak dokážeme být slušným lidmi, kteří se mají rádi a podporují se navzájem bez potřeby direktivních morálních norem údajně nadpřirozeného původu, které předkládá náboženství se svým konceptem boha jakožto absolutního arbitra toho, co je dobré a co ne. My jakožto lidé dokážeme dobro či zlo poznat a pojmenovat sami. Dokážeme myslet sami za sebe.
Pro mě není nic svaté, protože jako “svaté” je zpravidla označováno to, co je nedotknutelné, o čem se nesmí pochybovat, co se nesmí kritizovat, o čem se nevede diskuse. V tomto ohledu by pro žádného člověka, který má rozum, nemělo být svaté vůbec nic, právě naopak, všechno by mělo být předmětem zkoumání, kritiky a diskuse, zejména to, co je předkládáno jako mystérium vyžadující slepou víru (koncept boha, zázraky apod).
Současně je však svět plný mnoha neobyčejných věcí a jevů, jejichž výjimečnost si uvědomíme až tehdy, když poznáme, jak fungují a čím doopravdy jsou. Prožitek poznání je pro mě mnohem cennější než prožitek duchovního mysteria, které vůbec nic nevysvětluje a nijak se na něj nedá spolehnout. To, co je poznatelné, mě zajímá a naplňuje. To, co je nepoznatelné, mě nezajímá a nedbám o to.
Nezajímá mě, co bude po smrti. Nezajímá mě, zda existuje transcendentní lidská duše schopná existovat nezávisle na hmotném těle. Tak jako jsem na tomto světě nebyl před svým narozením, nebudu na něm po své smrti. Je to věc, se kterou je třeba se smířit. Toto smíření dodává vnitřní klid, který jsem jako věřící nepoznal.
Komunistou nejsem, protože stejně jako nepřijímám dogmata předkládaná náboženstvím - existence boha, existence posmrtného života, nadpřirozený původ lidské morálky apod. - tak také nepřijímám dogmata předkládaná ideologií komunismu. Nevěřím, že beztřídní společnost bez soukromého vlastnictví je a priori dobrá, a nevěřím, že něčeho takového vůbec lze dosáhnout. Stejně nepřijímám dogmata předkládaná ideologií nacismu. A nepřijímám je nikoliv proto, že by byly v rozporu s nějakým “božím řádem”, ale proto, že jsou v rozporu s mým vlastním kritickým úsudkem.
Člověk nepotřebuje náboženství k tomu aby byl dobrý a morální. Člověk nepotřebuje náboženství k tomu, aby dokázal poznat a odmítnout zlé věci. Vše, co potřebujeme, je náš vlastní rozum a náš vlastní cit.
Toto je Cesta nevěřícího, cesta ateisty.
Jsem taky na youtube a na facebooku.
