Česká rádia se ve většině nedají poslouchat. Není mi jasné, která parta feťáků pervitinu, kokainu nebo jiných stimulačních drog vymyslela současný formát, nicméně, ten formát samotný je důvodem, proč si rádio pouštím jen málokdy a je to škoda, protože rádio je podle mého názoru skvělá věc, pokud se dělá pořádně.
Vysílání musí být neustálý pohyb, změna, kontrast. Přeskakování od jedné věci ke druhé. Když něco trvá déle než 3 minuty, už je to příliš! Hoďte tam písničku, hoďte tam upoutávku na nějakou blbost, reklamu, cokoliv. Výsledkem je, že například rozhovor s nějakou osobností, který by mohl trvat hodinu, a mohl by odněkud někam vést a člověk by se mohl něco zajímavého dozvědět, je rozkrájený vším možným, daná osobnost nemá prostor se pořádně vyjádřit, není prostor k nějaké polemice nebo rozvinutí nějaké myšlenky. NE! Místo toho tam hodíme nějakou muziku, nebo něco. Už žvaníte moc dlouho, už jste nudní, takže teďka zas něco jiného, dejte si voraz.
Na reportáže z terénu, které by mohly být obsáhlé a posluchač by se mohl dozvědět něco trochu víc než “někde se něco děje” jsou české radiostanice doslova alergické. Nic takového! Osekat pokud možno do pěti vět a tří pozaďových ruchů, prdnout do programu, přerušit reklamou a hodit před to i za to nějakou debilní muziku a je vymalováno!
Moje otázka je: Pro koho takový formát je? Jistě ne pro posluchače, který by se rád něco - cokoliv - dozvěděl. O ničem se nehovoří do hloubky, a neustále se těká od jedné věci ke druhé. Takové vysílání je dobré tak akorát jako kulisa do hospody nebo baru. Nebo pro ty z vás, kteří se nesnesete ticho a potřebujete, aby něco v pozadí vydávalo nějaké zvuky, jinak nemůžete pracovat, vařit, uklízet, usnout. Ale jinak? Totálně na nic.
Jediná trochu poslouchatelná stanice je pro mě z tohoto pohledu ČRo Vltava, která, přiznejme si to, působí tak trochu jako z jiného světa. Ale faktem zůstává, že když už se něco vysílá, tak se to vysílá pořádně. Když už nějakou hudbu, tak aspoň na půl hodiny. když rozhovor, tak na hodinu. Tohle se musí Vltavě nechat, a je to jedna z jejích nesporných kvalit.
Avšak, podle obsahu, který stanice vysílá, můžeme uvažovat i o posluchači, na kterého cílí. A to je v případě Vltavy dost specifický segment populace. Ideální posluchač tohoto rádia by měl pochopitelně mít zalíbení v klasické hudbě a jazzu, s určitým vkusovým přesahem do jiných oblastí hudby, ale žádná divočárna, všechno v rámci takového... slušňáctví. Měl by to být intelektuál se zájmem o literaturu, poezii, filozoficky hloubavý člověk, který dovede ocenit umění všeho druhu. A pochopitelně, protože se to v polistopadovém Česku mezi intelektuální elitou nosí, měl by být když ne přímo věřící křesťan, tak minimálně člověk s afinitou k duchovnu a obdivem ke křesťanství. Vždyť právě a JEN křesťanství povstalo všechno dobré a hodnotné.
Ano, chápu, že pokud se budeme zajímat o umění a kulturu minulých století, náboženské látce se nevyhneme. Nicméně, pokud k tomu přičteme četné memoáry různých farářů a příběhy světců, literaturu spirituálně orientovaných autorů, vyzvánění zvonů, a totální smršť náboženských pořadů v čase některého z křesťanských svátků, Vltava se profiluje z mého pohledu jako stanice s primárně konzervativně kulturním programem a se značným křesťanským zaujetím.
Je to určitý dobře čitelný vzkaz směrem k českému intelektuálovi, jak má vypadat, co má poslouchat, v co má věřit.
V Západní Evropě je to většinou tak, že zatímco je lid věřící, intelektuální elita bývá spíše ateistická. V Česku je to naopak, a proto rádio Vltava coby hlavní rozhlasová bašta českých intelektuálů vypadá tak, jak vypadá. Proto v jejím vysíláni neuslyšíte nic, co by náboženství kritizovalo nebo s konceptem boha či božství nesouhlasilo, a portrétovalo krásu a prožívání něčeho hodnotného a dejme tomu i člověka přesahujícího bez náboženství a náboženských představ, ať už by mělo jít o esej, rozhovor, povídku, či reportáž. A to mě mrzí, protože to celou řadu zajímavých věcí z programu této stanice "orientované na kulturu" předem vylučuje.
Přesto všechno je však ČRo 3 Vltava po mém soudu jedinou poslouchatelnou stanicí. To v podstatě nesvědčí ani tak o jejích kvalitách, jako spíše o bídě ostatních stanic. A jak to řekl Arnold Rimmer v seriálu Červený trpaslík: "Když nemáš na dovolenou v Karibiku, spokojíš se i s Bulharskem."
