Černobílý příběh?
Věřící intelektuálové všech možných směrů a denominací si pravidelně při různých příležitostech stýskají nad tím, že je Česko ateistické, konzumní, bla bla, kecy prdy, však tu x-krát omletou, navíc do značné míry nepravdivou mantru jistě znáte. Současně s tímto stýskáním kráčí ruku v ruce otázka, jak došlo k tomu, že je v novodobém Česku tak málo věřících. Prvním odůvodněním, které je ihned na ráně, zpravidla bývá 40 let komunistického režimu, za jehož vlády se těm zlým zlovolným zlo-zlo-ZLOSYNŮM, rudým bolševickým nokům nějakým způsobem podařilo svést většinu původně věřícího obyvatelstva.
Tohle vysvětlení je do značné míry zjednodušující a podle mého názoru velmi vzdálené skutečným příčinám. Když se podíváme na jiné postkomunistické země, jako je např. Polsko, Slovensko, nebo třeba Rusko, najdeme v nich většinu obyvatel věřících, kteří jsou členy církví a to navzdory tomu, že i v nich vládly komunistické režimy. Čím to tedy je, že v Česku to tak není?
Když jsem přemýšlel nad touhle otázkou, napadla mě tato hypotéza:
Komunistická strana vykazovala několik podobností s katolickou církví, a to svojí hierarchickou strukturou, používáním symbolů, uctíváním svých osobností, ať už vůdců, či mučedníků. Porovnejme to např. s katolickým kultem světců. Co je však pro můj argument důležitější, je skutečnost, že jak katolická církev, tak komunistická strana byly hlavně zaměřeny na více-méně stejný segment populace - totiž ty, kterých je nejvíce, prosté lidi, dělníky, rolníky, drobné živnostníky apod. Konflikt obou ideologií byl v tomto "boji o věřící" nevyhnutelný.
Nicméně, kdyby bylo jednání komunistů s katolickou církví takové, jak popisují věřící intelektuálové, totiž, že zlí komunisté pronásleovali, mučili a zabíjeli katolíky a že šlo o naprosto jasný konflikt se snadno odlišitelnými stranami a s jasně určenými dobrými a zlými lidmi, byl by jeho výsledek dnes jiný.
Zkuste se na to podívat takhle: Komunisté a katolíci se nemají rádi. Jsou to nepřátelé, kteří si jdou navzájem po krku. Komunisté uchopí moc a začnou katolíky bez milosti likvidovat. Katolíci se semknou ve společném odporu a každá akce komunistů proti nim je posiluje v jejich víře a v přesvědčení že jejich způsob života a jejich pohled na svět jsou ty pravé a jsou za ně ochodní obětovat úplně vše. Jejich semknutí a vytrvalost inspirují ostatní, kteří jim začínají pomáhat a nezřídka se k nim přidávají. Být dobrý Čech a být dobrý katolík jedno jest. Toto heslo si postupně razí cestu mezi lidmi. Když potom dochází konečně k pádu komunistické tyranie, Česko je zemí, kde je většina lidí členy katolické církve, katolictví je součástí národní identity, má nezpochybnitelnou roli v boji za svobodu a svržení rudé tyranie.
Takhle by to bylo, kdyby konflikt katolické církve s komunistickým režimem probíhal tak vyostřeně, jak je nám to v dnešní době předkládáno.
Z toho pro mě vyplývá jedna věc, a sice, že to takhle nejspíš nebylo. Když se podíváte na vývoj počtů členů církví v komunistickém Československu a dále do současnosti, uvidíte, že se neustále snižuje. Z nějakých šesti milionů katolíků v roce 1950 se dostaneme na jeden milion v roce 2011.
Skutečnost zápasu komunistů s věřícími bude nejspíše trochu jiná a především, příčin bude víc. Zkusím zde navrhnout své vysvětlení:
1) Poválečný odsun Němců měl na náboženské poměry v poválečném Československu nepochybně značný vliv, neboť šlo o velmi religiozní složku obyvatelstva. O dobrou pověst katolické církve mezi Čechy se zřejmě nezasloužil ani klerofašistický Slovenský štát, v jehož čele stál Jozef Tiszo, katolický kněz. A zde bych neopomíjel ani tu skutečnost, že někteří lidé z blízkosti Svatého stolce ve Vatikánu pomáhali nacistickým zločincům k útěku z Německa do Jižní Ameriky. Mám namysli takové zločince, jako Josefa Mengeleho, kterému v Osvětimi přezdívali Doktor Smrt, či Adolfa Eichmanna, jednoho ze strůjců holocaustu (k tomu více zde).
2) Hranice mezi oběma znesvářenými stranami nebyla přesně vymezená. Mnozí komunisté byli věřící a naopak. Vždyť i moje prababička - prostá věřící žena - byla v té době asi týden členkou KSČ!
3) - a tady kladu největší důraz - Vznikla organizace katolických duchovních ochotných s komunisty spolupracovat. Toto uskupení neslo název Mírové hnutí katolického duchovenstva a fungovalo v letech 1950 - 1966. Ve wikipedii se můžeme dočíst, že "V čele hnutí stáli tzv. míroví kněží, kteří kolaborovali s komunistickým režimem a snažili se před veřejností vystupovat jménem duchovenstva, přestože většina kněží tyto „představitele“ odmítala." Nic není černobílé. Po událostech roku 1968 a následné normalizaci vznikl pokračovatel tohoto hnutí s názvem Sdružení katolických duchovních Pacem in terris, které fungovalo až do nástupu Jana Pavla II. na papežský stolec v r. 1978. Opět si přivolám na pomoc wikipedii: "Účelem sdružení bylo stejně jako u jeho předchůdce podrývání autority církvevní hierarchie, podpora komunistických orgánů v tažení proti nim a prezentace postojů vyhovujících režimu, předkládaných „ve jménu katolické církve“." (více zde, zde a zde)
Tedy, NE! nebyl to srdnatý a nemilosrdný boj hodných proti zlým. Byli zde ti, kteří byli ochodní spolupracovat, ať už ze strachu o vlastní život, nebo s vidinou dobrého konce, možnosti domluvy, či prostě jenom z pragmatických důvodů a osobního prospěchu.
A teď otázka: Co to udělá s vědomím upřímného věřícího křesťana, když vidí, jak se něco takového děje? Když vidí že kněží, kteří na jedné straně kážou o Pánu Ježíši a ctnostech, nastavování druhé tváře a snášení utrpení v naději na příchod Božího království, lížou paty komunistům? A také k tomu přičtěme rozvoj vědy, zvýšení úrovně materiálního blahobytu, ale třeba i kulturní rozbujení v 60. letech, kdy k nám proniklo plno nových myšlenek a vzniklo mnoho filmů a dalších významných děl, když přišlo politické uvolnění a Pražské Jaro?
Nabízí se znechucení, únava z toho všeho a touha tohle všechno zahodit, a najít si něco nového s tím, že to dobré si člověk nese s sebou. A tak věřící během let mizeli. Ať už znechucení nad tím, co se v jejich církvi děje, jakých kotrmelců se dopouštějí jejich souvěrci, případně z toho důvodu, že jim náboženství prostě nemělo co říct a že našli svoji cestu bez potřeby se účastnit rituálů. Nebo se vydali cestou "víra ano, církev ne." A pochopitelně byli takoví, kteří z církve odešli ze strachu z pronásledování nebo prostě z důvodů konformity, že být věřícím se prostě nenosilo a oni s tím neměli problém.
A to je podle mého názoru ten důvod, že místo silně katolického Česka dnes žijeme v jedné z nejméně náboženských zemí na světě.
Nepochybuji o tom, že hodně lidí věří v nějakou vyšší moc, či vyšší smysl bytí. Hodně lidí to třeba i nazývá bohem. Nicméně, jde o to, že i když by třeba lidé neměli problém přijmout některé křesťanské myšlenky, nestojí jim to za to, aby se stali členy církví. Koneckonců, to málo, co je na křesťanství dobré, si nesou s sebou. A jde stejně o věci, které byly křesťanstvím spíše přivlastněny odjinud, než že by jeho přičiněním vznikly. Svoboda má pro mnoho lidí větší cenu než institucionalizovaná víra potvrzená rituálem, požehnáním, razítkem a podpisem.
Tohle je Cesta nevěřícího, cesta ateisty.
Jsem taky na youtube a na facebooku.
Lukáš Balabán
Nezasloužený Hilton pro imigranty
Tak mi zase ve facebookovém feedu přistálo video, které je buď zlovolné, nebo až k pláči blbé. Sází totiž na lety ověřenou, starou dobrou lidskou závist.
Lukáš Balabán
Jan Krýzl se vrací
Jenom telegraficky: Slusni lide stop. Brno stop. Vylezli na podium, stop. kontroverzni hra, stop. Urazene nabozenske citeni stop.
Lukáš Balabán
Jan Hus očima nevěřícího
Ano, je to s křížkem po funuse. Zamyšlení nad Janem Husem a jeho významem pro ateistu, či prostě jen člověka nábožensky lhostejného.
Lukáš Balabán
Saúdská nedotknutelnost
K posledním tahanicím ohledně Konvičkovy demonstrace před Saaudskoarabskou ambasádou. Ve smyslu "Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale budu hájit vaše právo to říkat."
Lukáš Balabán
Koncert pro Matku Terezu
Recenze nedávného koncertu Lucie Sulovské s názvem Kopnout si do Matky Terezy, souladného s katolickou rétorikou, ovšem ingorujícího některé zásadní otázky v celé věci.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Musíme to řešit rychle, říká Válek. TOP 09 má po konci Tuleji čtyři možnosti
Hledá se nový ministr. Zn.: Rychle. Takový inzerát by si teď mohla dát vládní TOP 09 poté, co...
V Berlíně hoří výrobní hala firmy produkující zbraně poskytnuté Ukrajině
Hasiči na jihozápadě Berlína likvidují rozsáhlý požár výrobní haly, ve které jsou uskladněny...
Tuleja vzdal nominaci na ministra, připustil selhání. Fiala rozhodnutí vítá
Pavel Tuleja se vzdal nominace na post ministra pro vědu, výzkum a inovace. Připustil selhání v...
Vagony po nehodě u Klínce odklidí dopravce. Policie zahájila úkony trestního řízení
Policie prověřuje čtvrteční vykolejení osobního vlaku bez strojvůdce poblíž Klínce u Prahy pro...
- Počet článků 74
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1468x