Smím se, autore, dotázat, v čem a jak ohrožují věřící občanské soužití, majetkové, sociální, kulturní, či právno poměry?

smíte. tak pár příkladů. Turecký dříve premiér a nyní prezident Erdogan se svojí islámistickou stranou spravedlnosti a rozvoje regulérně usiluje o likvidaci sekulárních prvků v tureckém státě a usiluje o jeho islamizaci. Když přihlédneme k tomu, že Turecko má dlouholetou tradici sekulárního státu, ohrožení tamních poměrů je naprosto zřejmé. 

Ambice katolické církve v Polsku jsou také naprosto zřejmé. Na úřadech visí krucifixy i přesto, že podle ústavy je stát sekulární. církev si vymohla protipotratové zákony, katoličtí politikové usilovali, o odstanění děl homosexuálních spisovatelů z polské povinné školní četby, ostatně, být v Polsku nevěřícím, nebo homosexuálem je v některých jeho částech dost o držku. 

Samozřejmě nemohu nezmínit ambice muslimů v Západní Evropě. Usilují o zavedení paralelního systému práva a vytvořit tak dvojí standard, kdy jedny zákony budou platit pro jedny občany a druhé pro ty ostatní. Vznikají tzv. no-go zones, kde pro ne-muslimy není bezpečno. Narážky na to, co všechno muslimy uráží a co nemáme v jejich přítomnosti dělat jsou nesčetné a netřeba je tady jmenovat. To jenom tak na ukázku. 

S tím, že církevní restituce v Česku pochopitelně změní celkem zásadním způsobem majetkové poměry církví, a tím i jejich sociální postavení. Nemám pochybnosti o tom, že církve využijou každou kačku z těch peněz, aby pronikly všude, kde to půjde a propagovaly svá neobhajitelná tvrzení pod různými záminkami a pochopitelně z nich vyvozené požadavky na společnost typu zákaz potratů, zákaz antikoncepce, kriminalizace homosexuality, či taková ta zákulisní imunizace duchovenstva vůči státnímu trestnímu právu.

nevím, jak to mají ostatní ateisti, ale moje neznabožský já zkrátka nemá potřebu zaobírat se takovejma zbytečnejma záležitostma jako jsou "proč vlastně žiju", "jakej je smysl života", "kdo nebo co vytvořilo vesmír", "je něco po smrti", "bylo něco před narozením" atd.

zkrátka žiju teď a tady a bylo-li něco před tímhle aktuálním životem nebo bude-li něco po něm je v podstatě irelevantní

"v něco věřit" podle mě potřebujou slaboši, co nedokážou ustát vše dobrý i špatný, co jim život přináší, silnej člověk se problémům postaví sám a za svý činy zodpovídá sám sobě, nepotřebuje mít nad sebou nějakou "vyšší moc", který se pokorně zpovídá a ptá se na další postupy (jsou ti slaboši tedy blázni, co mluví k ničemu nebo sami se sebou?)

pro mě je existence věřících lidí (ať už věřej v cokoli) naprosto nepochopitelná

Nikoli, víra není o "slabošství", ale docela naopak - o přijetí odpovědnosti za sebe sama a za své činy. Vaše představa věřícího, který se úpěnlivě modlí, aby mu Bůh sesla to či ono, je zcestná.

Věřící věří, že jednou budou za své skutky souzeni. Tedy i za ty, které světská spravedlnost buď ignoruje, nebo se o nich nedozvěděla.

Ateismus je pozitivní deklarací: "žádný Bůh není". Proto ona přirovnání o ne-zahrádkářích je jenom slovíčkaření, které nic nemění. V praxi se ateisté sdružují právě na základě toho přesvědčení a nemůžete se vymluvit na to, že je to kvůli restitucím. Stejně tak nejsou chránění vůči tomu, aby tyto sdružení nepřejímali charakteristiku náboženství. Ateismus stojí za mnohými zločiny. Například masakry křesťanů v Mexiku, či za Francouzské revoluce jsou přímými důsledky ateismu a jeho chápání sekularismu.

Nemáte pravdu. Ateismus je postoj toho, kdo nevěří v boha. Nikoliv "žádný bůh není" ale "nevěřím v tohoto/tamtoho/žádného boha". V praxi se ateisté sdružují v reakci na akce věřících. V případě OSAČR se klidně obraťte na Slávka Černého, ten vám jako předseda sdělí konkrétní důvody toho, proč toto sdružení bylo založeno a stále existuje.

Incidenty, které popisujete nejsou důsledkem ateismu, nýbrž dogmat, které jejich pachatelé přijali a kterým z nějakého důvodu věřili, stejně jako masakry původních obyvatel Ameriky prováděné křesťany, či křesťany provozované a obhajované otroctví na Jihu USA.

Já si myslím, že adorace významného člověka zrovna není jeho zbožšťování. Významní lidé si zaslouží úctu (hlavně v rámci národních či zájmových uskupení), jsou oslavováni....Jsou to Hrdinové, tak jak byli hrdinové vnímáni již od starověku - někdo, kdo dokázal něco, co běžný člověk ne. Pak již jen přichází lidská představivost a "jak to sakra dokázal? Že on je víc jak člověk?", což je samozřejmě mylná záležitost.

Z hrdiny se bůh nebo polobůh stane až vznikem církve na tom založené. A církevní "plán" č.1 je ovládat lidi a rozšiřovat svůj vliv. Platí to pro všechny organizované církve, pro ty je náboženství jen "prostředkem". I ve starém Egyptu by asi faraon těžko tvrdil, že je bůh, kdyby to kněží náležitě nevysvětlovali....

Ať si každý věří či nevěří v co chce....respektive KOMU chce. Protože všechny projevy církví jsou jen snahy různých lidí v nich zastoupených, kteří ne vždy mají čisté úmysly.

Sice se da z článku dovodit, ze se tématem hodně zabývate. K poznaní podstaty víry v něco,co přesahuje lidsky obzor a co lidé v celé své historii nazývají Bohem - náboženství co by institualizované víře- spiritualitě jako poznávaní transcendence, opravdu porozuměl, máte málo porozumění a respektu pro toho, kdo uvažuje odlišně o věcech přesahující naše bytostné já, než Vy. To, co ve svém článků nazýváte ateismem není ateismus,ale neporozumění, že existuje velmi početná množina lidí, kteří vnímají duchovní rozměr bytí jinak, než lidé, které mylně nazývate ateisty..

Víte, koho má Bůh nejraději?

Nás, ateisty. Protože ho neotravujeme svými problémy a nemusí za  nás nic dělat.

No nejvíc se nadřou kněží a tak, hlavně zejména Duka, protože na nich to všechno leží

Já mám pocit, že ateisté jsou náchylnější k přijímání pochybných božstev. To, že v Severní Koreji jsou zbožšťováni političtí vůdci jste sám uvedl. V Sovětském svazu je zbožšťován Lenin. Snad dodnes se mu chodí ateisté klanět do mauzolea na Rudém náměstí. V Číně byl uctíván velký Mao. Ve škole vyprávěli dětem např. o chirurgovi, který operoval. Pacientovi se zastavilo srdce a chirurgovi se nedařilo ho oživit. Vytáhl Rudou knížku a přečetl několik citátů - a srdce radostně začalo bít. Na Kubě byl adorován Fidel...atd. Jen menšina ateistů si nevytváří "alternativní" božstvo. Jsou tedy ateisté nejméně dvojí.

Ještě v jednom se ateisté liší: ve vztahu k věřícím. Jedna část nemá potřebu věřící obracet na svou nevíru, druhá část tuto potřebu má a ve volbě prostředků jsou dosti nevybíraví: "Jestli budou vaše děti chodit na náboženství, nedostanou se na školu!" byla častá věta ateistických učitelek. Někteří ateisté používali i ostřejší formy nátlaku. Věřící ve vztahu k ateistům používají jediný prostředek: Modlí se za ně.

Ty učitelky nebyly ateistické, ale komunistické.